Kozovazáci v 16. století

(text je kopií původního článku: Martin HŮRKA, Kozovazáci v 16. století, Vyšehořovicko, 2013, roč. 4, č. 1, s. 3)

kozovazy_starenka

Ve Státním oblastním archivu v Praze se nalézá rukou psaná kniha, která na více než 80 stranách obsahuje záznamy o jednotlivých gruntech v obci Kozovazy z konce 16. a počátku 17. století (tj. zejména z období vlády Rudolfa II.). Obdobně staré i o něco starší záznamy existují i k sousedním obcím Mochovu a Vykáni, k Vyšehořovicím se tyto bohužel nedochovaly (i když dle zmínek v jiných pramenech určitě též existovaly). Dle dotčeného pramene Kozovazy i Vykáň v předbělohorské době spadaly pod mochovskou rychtu. Jednotlivé grunty jsou rozepsány na mnoha stranách, jsou zde uvedeny převody majetků, splátky za grunty, dluhy, soudy, svatební smlouvy apod. Níže předkládám stručný výčet nejstarších tímto pramenem evidovaných majitelů jednotlivých hospodářství.

Na gruntu v knize vedeném pod číslem 26 (číslování navazovalo na mochovské domy, proto tak vysoké číslo) žil kolem poloviny století Matouš Němec (roku 1568, když si jeho dcera Magdalena brala Víta Vokáče, byl již mrtev). Určitý majetkový vztah k tomuto gruntu zároveň měly děti nebožtíka Říhy.

Grunt č. 27 obýval roku 1572 Vavřinec Němec. Tehdy ještě splácel dluh za svůj grunt sirotkům nebožtíka Hušáka, sirotkům nebožtíka Havla a jakémusi Vávrovi.

Grunt č. 28 náležel léta 1590 Petru Šmorhovi, který tehdy osobně na soudu vyřizoval majetkové záležitosti svých dcer „Mandelíny, Káči a Aliny“.

Grunt č. 29 je prozatím jediným z uvedených, u kterého lze odvodit umístění. Byl jím totiž mlýn, který v roce 1570 vlastnil Jan Mlynář, a snad již kolem roku 1572 jeho syn Jiřík Mlynář. Jana Mlynáře shodou okolností známe i ze zcela jiného pramene, svědčil totiž jako bývalý držitel Podkostelního mlýna v Zápech ve sporu mezi Mikulášem Bryknarem z Brukštejna a Buriánem Cukrem z Tamfeldu o vymezení hranic mezi zápskými a stráneckými grunty.

Grunt č. 30 koupil roku 1563 jakýsi Blažek.

A poslední, šestý kozovazský grunt, označený číslem 31 někdy ve druhé polovině 16. století náležel Janu Novákovi, roku 1590 jen pak získal Bartoň Slanina.

 

Prameny a literatura:

  • Státní oblastní archiv v Praze, fond VS Brandýs nad Labem, inv. č. 5722, Registra gruntovní rychty mochovské (1567-1630), fol. 121–161.
  • FRIEDRICH G. (ed.): Registra vejpovědní mezní úřadu nejvyššího purkrabího Pražského z let 1508-1577 (Archiv český, sv. 30), Praha 1913, s.  372-376.